Svobodný, bezdětný, má bratra Jana a klobouk jako Jan Svěrák, režisér Taranis Film Martin "Brennos" Doležal. Kolem filmu se pohybuje přes osm let, a za tu dobu má na svém kontě několik velice zajímavých počinů. V posledním více než roce natáčí výpravný dramatický snímek Stíny Abadanu, který je zároveň zatím jeho nejrozsáhlejším projektem.

Přinášíme Vám první ze série rozhovorů s tvůrci filmu Stíny Abadanu, o filmu a nejen o něm.

Hola hoj! Martine! Daří se ?

Zdravíčko. Ale tak daří se. Momentálně trávím dlouhé hodiny ve střižně, práce je rozhodně nad hlavu.

No je mi známo, že práce na vašem velkofilmu Stíny Abadanu pomalu finišují..kolik vám toho ještě zbývá?

Na oficiálních stránkách filmu vedeme takový "stínometr", který udává stav dokončovacích prací. V tuhle chvíli pracujeme na finálním střihu, pak budou následovat postsynchrony, hudba a zvuk. To nemluvím o dolaďování trikových záběrů a barevných korekcích.

Z kusých informací, které známe, se může divák dozvědět, že se jedná o temný příběh malé vojenské jednotky, která v lesích Abadanu narazí na cosi velmi zlého..Co vás vlastně přivedlo na myšlenku natočit film z vojenského prostředí? .. a k tomu tak temný?

Pokud si dobře vzpomínám, s úplně prvním impulsem přišel kolega Ondřej Hloupý, nevím, jestli přímo s vojenským prostředím, dělal jsem krátce před tím jeden military klípek, každopádně jsme se bavili o tom, co podnikneme, a dali jsme dohromady takový hodně hrubý námět o skupince vojáků a skryté hrozbě, které čelí. Přišlo to samo, nejspíš v tom byl úmysl natočit něco s dramatickým a výpravným potenciálem a tušili jsme určité možnosti, osoby, na které se obrátit. Ona temnota pak byla přirozeným vyústěním, děsivá triková monstra jsme ve dne ukázat nemohli a noc je přítelem hororové atmosféry.

Kdo již viděl upoutávku, tak ví, že nočních scén nebude poskrovnu. Zmínil jste ale trikové záběry. Jste příznivcem spíše starých ověřených "analogových" postupů, a nebo dáváte přednost moderním počítačovým vizualizacím? Obsahují Stíny Abadanu hodně těchto trikových záběrů? Jak byly obtížné?

Asi takhle, k trikům, alespoň v případě Stínů Abadanu, sahám až ve chvíli, kdy je to nezbytně nutné. Rozhodně netočím film kvůli trikovým hrátkám, původně tam ani žádné digitální triky být neměly, ale přijdou chvíle, kdy se chcete nějak umělecky vyjádřit a schází vám technické možnosti, pak přichází na řadu digitální výpomoc. Takže triky jedině až ve chvíli, kdy to nelze obejít klasickou cestou. Ve Stínech Abadanu je triků každopádně jen poskrovnu, je to příliš ošemetná záležitost, mohou narušit konzistenci a věrohodnost celého filmu. Jelikož nedisponujeme žádnou úchvatnou technologií a i znalosti z tohoto oboru jsou mizivé, je výroba trikových záběrů samozřejmě velmi obtížná. Přesto se snažíme o co největší realističnost. Na tom spočívá i rozumná volba umístnění a provedení těchto triků.

A jak se ti pracuje s herci? Je natáčení Stínů náročné?

Práce s herci je z většiny bezproblémová, jsou to poměrně bezkonfliktní osoby, takže ze strany přístupu a osobního jednání je to vynikající materiál :). Po herecké stránce se jedná bezpochyby o nadprůměr, jsou to do jednoho neherci, nekonal se žádný konkurz a všichni se zhostili svých rolí opravdu výborně. Kdyby jen dopředu tušili, co je čeká. Natáčení bylo náročné, pokud se natáčelo, jelo se na 100% a s krutými přesčasy. To bohužel odnesly herecké zkoušky, na které jednoduše nezbyl čas téměř ani v jednom případě. Já ale pevně věřím, že se to ve výsledku neodrazí.

No to doufáme všichni:-). Pověz nám ale Martine, jaké byly tvé první filmařské krůčky? Jak bys charakterizoval "Martina Doležala, režiséra zelenáče"?

To mohou posoudit opět návštěvníci stránek Taranis Film. V sekci Oldies je ke stažení můj první film. V začátcích bylo největším problémem technické zázemí. A to že žádné nebylo. V podstatě 3 roky jsem vytvářel výsledný film přímo v kameře, bez možnosti střihu, pokud jsem chtěl míchat ke zvuku hudbu, nahrál jsem originální zvuk na VHS kazetu, pustil současně s rádiem, kde hrála hudba a tím vším přemazával zvukovou stopu filmu v kameře. Navíc mými jedinými herci byla v podstatě rodina. Bylo to takové rodinné video se snahou o "něco víc". Pokud ale vezmu úplně první krůčky, ty jsem učinil ještě v opravdu útlém mládí, mou doménou byly rozhlasové "filmy". Nejúspěšnější byla série akčního hrdiny Slingera, jehož vrcholné bojové scény jsem simuloval zuřivým bušením do sbaleného spacáku. To bych si rád připomněl, ale nevím, jestli ty kazety ještě najdu. Tehdy bylo mým nástrojem rádio a později diktafon.

Od té doby jsi rozhodně ušel kus cesty. A jak sám sebe vidíš dnes,..a za pár let?

To je pěkná otázka. Pokud jde o současnost, tak doufám, že minimálně s filmem Stíny Abadanu přesvědčím diváky i sebe že mám na něco víc než jen na průměrného amatérského filmaře. A do budoucna bych chtěl točit další a další filmy, dostávat se krůček po krůčku dál, jak jen to půjde. Nebudu nikomu nic nalhávat, ve filmové branži bych rád viděl svou budoucnost, otázkou zůstává, jestli a jak se to povede... měl bych s tím začít něco dělat, už je nejvyšší čas.

Co tě nejvíce ovlivňuje při práci? Kterého filmového tvůrce, nebo kinematografii máš nejraději?

Nemyslím si, že filmy přímo ovlivňují mou tvorbu, nesnažím se někoho kopírovat, čerpat cizí nápady, ale je spousta filmů, které jsou pro mě hnacím motorem. Když vidím výborný film, který mě osloví, nakopne mě to, řeknu si "kvůli takovým filmům jsem se dal na filmařinu, něco takového bych chtěl jednou dělat i já". Pokud bych ale přiznal přímo určité tvůrčí vlivy, pak... a neříká se mi to zrovna lehce... bych vyslovil jméno Michael Bay (Armageddon, Skála, Mizerové, Pearl Harbor...), tohohle režiséra jsem hltal právě v době mých filmových začátků (Armageddon viděn alespoň 100x) a určitým způsobem, i když už se na ty filmy dívám podstatně střízlivěji a třeba k Pearl Harboru už jen těžko přičichnu, mě ovlivnila, a ty vlivy cítím dodnes, právě vizuální stránka těch filmů - především dynamická kamera, jízdy, nájezdy a podobně, ale i použití širokoúhlého formátu. Dnes by se z těch filmů do mé top50 dostala maximálně Skála, ale jak říkám, jde především o vizuální stránku, vrtulníky v zapadajícím slunci, prostě klasika :-) Pokud jde o současnost, pak obdivuji především práci novozélandského režiséra Petera Jacksona, jeho cesta vedla právě od filmového amatéra až po hollywoodský Olymp, i když s odstupem času oceňuji ve větší míře právě jeho nehollywoodskou tvorbu, stále je to člověk s jasnou vizí a neústupným duchem. A nechtějí mu dát na zfilmování Hobita, parchanti!

A jak se ti vůbec spolupracuje s kolegy v Taranis Film? V bulvárním tisku nedávno proběhla zpráva o výpovědi jednoho nejmenovaného člena..

Nechci tady příliš probírat interní problémy, to by ani nikoho nezajímalo, ale spolupráce probíhá na slušné úrovni. Pokud se natáčí, je na všechny 100% spoleh. Někdy bohužel musí dojít na podřadnější formu spolupráce (nutnost osvětlení za nočních scén a další asistenční práce) a to potom může vytvářet určité problémy, holt každý nevidí budoucnost u filmu s reflektorem v ruce. Nicméně nechci být jediným tvůrčím mozkem na place, mile rád se podělím a spolupráci na této úrovni jsem vždy otevřen. To samé se týká práce s herci, rád slyším názory, doporučení, postřehy, vlastní myšlenky, člověk potřebuje i zpětnou vazbu. Jsem jen jedno kolečko ve strojku, bez celého týmu to nejde. V poslední době jsem rád hlavně za tvůrčí spolupráci Chaindlera a Adalfa, ale i otevřenost k výpomoci, ať už jde o výpomoc hereckou, tak asistenční od Arahose, Leviho, Migiho, Motheho a Rayly. Pak samozřejmě existuje celá řádka lidí z okolí, na které se mohu v případě nouze obrátit. Bez takových to nejde.

Dobrý tým je jedním ze základních kamenů úspěchu. Když se ale ještě vrátíme k tobě, který film tě v poslední době nejvíce zaujal?

Pokud bych za poslední dobu považoval rámcově tento rok, pak určitě zmíním film United 93, opravdu působivé drama, které potvrzuje suverenitu režiséra Paula Greengrasse a jeho schopnost zachytit syrovou realitu skutečné události. A nakonec poměrně čerstvý zážitek jménem Children of Men (Potomci lidí), realistická vize blízké budoucnosti, výborně natočené, technicky dokonalé, skvěle zahrané a opravdu atmosférické sci-fi, zatím asi největší zážitek roku. Pokud jde o odlehčenější žánry, pak mě velmi mile potěšil film Love Song For Bobby Long s překvapivě dobrým Johnem Travoltou, z karlovarského festivalu příjemný nezávislý film Station Agent a nakonec V zajetí rychlosti s Anthony Hopkinsem. Ale bylo toho určitě víc.

O Johnu Travoltovi se někdo po filmu Be Cool vyjádřil v tom smyslu, že jestli udělá ještě jeden shit, tak už nad ním zlomí hůl..Tohle tedy podle tebe není ten případ..

Velmi dobré ohlasy a Scarlett Johansson v hlavní roli, na to se pak člověk podívá i s vědomím, že tam hraje John Travolta. A překvapení bylo na světě.

Až konečně vyjdou Stíny, a vy si budete užívat "slávy", tak to asi nebude na točení čas, ale potom.. jaké máš s Taranis Film plány do budoucna?

Ano, na točení skutečně nebude čas, protože budu dopisovat diplomku a studovat na státnice, tedy pokud ještě bude ta možnost :-) Každopádně plány do budoucna jsou celkem bohaté, i když se jedná z většiny jen o kratičká dílka. Chceme natočit dva psychologické snímky s pracovními názvy Ztracená a Stopařka. Pak nejspíš dojde i na nějakou válečnou akci, a na závěr bych chtěl pokročit v přípravách trochu osobnějšího filmu s pracovním názvem Zapomenutí hraničáři, který by měl komorní formou vyprávět osud hrstky českých vojáků v pohraničním opevnění v době kolem podepsání Mnichovské dohody.

Takže ve vodách filmů z vojenského prostředí se ti líbí? Proč zrovna období Mnichova?

Vojenské prostředí je mi sympatické, zajímám se o něj, hlavně o historii, konkrétně o druhou světovou válku. Není to tím, že bych si liboval ve válce, filmy chci koncipovat hlavně protiválečně, ale je to způsob, jak se dostat do jiného světa, do jiné doby, na jiné místo, aniž by bylo potřeba rozsáhlé produkce. A proč zrovna období Mnichova? Chtěl jsem konečně sáhnout po nějakém vážnějším tématu, z historie, žádné fiktivní události a nadpřirozené jevy, natočit něco, co má hodnotu... a v neposlední řadě co se týká našeho národa. Tak jsem zvolil téma tíživých posledních zářijových dnů roku 1938, kdy byla válka na spadnutí, čeští vojáci se tísnili v mnohdy nevybavených a nedokončených srubech a čekali na první úder nepřítele... když přišly zprávy o "zradě" na Západě. Myslím, že to je z vojenského hlediska jednoznačně nejzásadnější okamžik naší armády z předválečného a válečného období.

Tak to bezpochyby..při této příležitosti se většinou lidé staví buď tak, že jsme se měli bránit, a nebo schvalují postoj naší vlády, jak se na to díváš ty?

Z politického hlediska toho ještě nemám moc načteno, zatím se zaměřuji hlavně na samotné pohraničí a vzpomínky účastníků, ale naše vláda, spíš než nic jiného, převzala postoj, který státy zaujaly bez naší účasti. Každopádně na nějaké velké soudy nemám takové povědomí, obrana jediné země bez pomoci spojenců by byla beznadějná, tady byl problém v politickém dění v celé Evropě.

Já upřímně doufám, že se vám váš záměr podaří zrealizovat. Českých filmů na toto téma mnoho není a prakticky všechny jsou z minulého režimu.. Na závěr bych se ještě zeptal, co si myslíš o současné české kinematografii? Jak profesionální, tak amatérské. Spousta lidí si myslí, že český film pomalu umírá..

Těžko říct, je lehké poslat českou kinematografii k šípku, vynášet nad ní smrtící soudy, jak se to často děje. Já vidím největší problém v tom, že českému filmu schází žánrová pestrost, samozřejmě to není pravidlem, ale převážnou většinu tvoří ty všemi dobře známé hořké komedie, všední problémy všedních lidí... já chápu tu ekonomickou stránku, filmy jsou vysoce rizikový podnik s nízkou návratností, investoři se bojí vkládat peníze do něčeho nezaběhlého, nového, proto když vznikne nějaký odvážný počin, pak je na úrovni ultranízkorozpočtového nezávislého filmu. Řešení vidím ve zlepšení financování českého filmu např. formou státní podpory, nebo přijetí trochy toho rizika. Ale takhle to máte se vším, vyrábějte drahé výrobky s tím, že je třeba nikdo nekoupí... K amatérskému filmu se raději nebudu příliš vyjadřovat, tam je to hodně individuální, ale doporučil bych ubrat na efektech (dneska skutečně boom) a barevných filtrech, a zaměřit se víc na obsah. Ale to už kopu i do sebe :-)

S tím naprosto souhlasím. Zrovna včera jsem viděl výborný nezávislý film "TAPE", který se celý odehrává v jedné místnosti a jsou tam tři herci. Přesto je to výborná věc. To je také často slyšet, že u nás není "autorský film", kdy se režisér podílí jak na námětu, tak na zpracování..

"Tape" je vychytaná záležitost :-)

Děkuji za rozhovor.