Ještě než se objeví jako voják jednotky ve Stínech Abadanu, pokusí se Vás zarazit do sedadel v roli brutálního vraha ve filmovém projektu FAFU 2006, Vojtěch "Chaindler" Straka, charakterní mladý muž, čerstvá herecká a tvůrčí posila do týmu spolku Taranis Film.

Ahoj Vojto! Premiéra Stínů Abadanu se blíží. Je to Tvůj první film? Jak ses k němu dostal?

Zdravím. Pokud nepočítám pár velmi osobních krátkých video-záběrů na fotoaparát východoasijské provenience, tak je to opravdu můj první film, v kterém jsem obsazen do nějaké role. Jak jsem se k němu dostal už si bohužel úplně přesně nepamatuji, ale myslím že to bylo nějak tak, že Adalf (pozn. red. představitel hlavní role, spoluscénárista a producent) k nám do jednotky přišel s projektem jakéhosi military hororu a bylo potřeba obsadit role vojáků. Sám asi uznáš, že taková nabídka se neodmítá.

Mohl bys nám ve stručnosti přiblížit roli, které jsi se ujal? Jak jsi se s ní vůbec popral, jsi s výsledkem spokojený? Jak probíhalo natáčení?

Pamatuji se, že úplně prvně jsem chtěl samozřejmě úlohu nějakého hrdiny, žel ti byli vyprodáni ještě předtím, než jsem se dostal ke slovu, tak jsem byl nakonec obsazen do role vojína Tommyho. Podle scénáře měl tvořit tandem spolu s Peterem a oba neměli mít mnoho dialogů ani prostoru v hlavní dějové linii. S tím jsem se ovšem tak úplně neztotožnil, a tak první věc, nad kterou jsem přemýšlel, byla, jak v tom omezeném prostoru, co v příběhu Tommy má, alespoň trochu vykreslit nějaký charakter, dát jeho postavě větší hloubku. To se, myslím, nakonec i s pomocí režiséra docela podařilo. Podle mě i docela fungovala komunikace mezi mnou a Migem, který hraje Petera, takže já jsem relativně spokojený. Natáčení bylo povětšinou velmi, VELMI zběsilé, času bylo opravdu málo, a točilo se nehledě na šílené horko, nebo déšť. Naprosto vysilující ale byly hlavně noční scény. Často jsem si říkal, že v noci už nikdy..

Noční scény, to už je tak trochu odpověď na to, co bylo na natáčení nejtěžší. Máš ale nějaký konkrétní okamžik, natáčecí den, na který bys raději zapomněl? A co sis naopak, pokud to vůbec bylo možné, nejvíce užil?

Tak nejvíce jsem si asi užil řízení obrněného transportéru v terénu. Ten pocit, když máte pod rukama přes 8 tun těžký kolos a razíte si to cestou necestou stojí za to.. Také scény s pyrotechnikou byly velmi zajímavé. Jinak natáčení bylo vesměs příjemné. I když se čekalo, vařilo nebo mrzlo, člověka hřálo, že dělá něco dobrého a zajímavého (aspoň tedy mě). Samozřejmě ve vypjatých chvílích, kdy po několikáté v pět ráno opakujete nějaký detail, vám dvakrát veselo není, ale tak to prostě je. Člověk musí sebrat síly a udělat to jak nejlépe to jde. A když tak přemýšlím, jestli jsem měl nějaký okamžik, na který bych chtěl zapomenout, tak už se tak asi stalo, protože si na žádný nemůžu vzpomenout.

Ve filmu je Tvá postava součástí vojenské jednotky, jak se ti v takovém hereckém týmu pracovalo, co Tví kolegové? Převládaly harmonické vztahy, vzájemná pomoc - přece jen většina z Vás byla filmovými debutanty - nebo přišly i chvíle nervozity nebo dokonce rivality? A co ze strany filmového štábu, režiséra?

No, vzhledem k tomu, že jsme se všichni znali již z dřívější doby, se náš vztah vcelku přirozeně držel v přátelské rovině. A i lidé, které jsem nově potkal, byli milí. V tomhle měl režisér šťastnou ruku, protože má k dispozici tým poměrně bezkonfliktních osob, kteří sice občas pronesou nějakou tu ostřejší větu, ale to většinou jen ve velmi vypjatých situacích, kdy si člověk prostě potřebuje nějak ulevit. A myslím, že všichni dělali pro film maximum a všechno se vždycky v dobrém urovnalo. Nervozita samozřejmě byla, a to hlavně proto, že se točilo prakticky z partesu a člověk se snažil být co nejlepší, i když často nevěděl, jak to má udělat. To je také část toho obrovského pemza zkušeností, které si z natáčení odnáším. No a režisér, to je opravdu zajímavý člověk. Upřímně obdivuji jeho vytrvalost, protože je opravdu schopen jet i více než 24 hodin nonstop v zápřahu, a to většinou řeší i technické zázemí a produkční záležitosti. Přesto byl ale vždy stoprocentní profesionál.

Poslední otázka ohledně Stínů Abadanu, film ještě není finálně dokončený, ale už jsi zřejmě viděl nějaké hrubé části, pokud už máš tu představu, jakou filmu předpovídáš budoucnost? Naplnila se Tvá očekávání?

Nějaké sestřihy jsem viděl a moje očekávání byla, řekl bych, dokonce předčena. Žádný podobný amatérský film u nás podle mě nikdy ještě nevznikl a jestli se zdárně podaří postprodukce, tak by dle mého názoru mohl mít poměrně velký úspěch. Budoucnost ukáže, já jsem optimista.

Rád bych měl tvůj optimismus :-) Ehm… Každopádně za tu dobu, co se natáčí Stíny Abadanu, se hodně změnilo, zejména Tvá aktivita na poli amatérského filmu.

Ano změnilo, to je pravda. Zjistil jsem totiž, že si myslím, že možná mám k filmu něco malého co říct a že bych v tomto prostředí rád něco dělal. A tak se stalo, že jsem byl jednoho dne přijat do Taranis Film. Upřímně doufám, že toho kluci teď nelitují:-)

Což o to, to je jen taková administrativní záležitost, ale pokud jde o činy, podílel ses během natáčení Stínů Abadanu na hereckém obsazení hned dvou dalších krátkých filmů, Agnes a hlavně na titulní roli v 4. části projektu Fafu 2006. To byla určitě hodně odlišná herecká zkušenost.

Ágnes byl velmi zajímavý projekt. Dodnes si pamatuji, že byla během natáčení šílená zima, a protože jsme se moc nepohybovali, tak jsem promrznul opravdu až na kost. Hrál jsem tam takového budižkničemu feťáka, co pro jednoho člověka (a špetku fetu) spolu s dalším závislákem vyřídí jednu slečnu v podchodu. To bylo celkem fajn.. Při tomto natáčení jsem se také seznámil s Danielem Adamem, což je člověk, o kterém podle mě ještě uslyšíme - pokud se naučí dělat věci včas. FAFU je pro změnu úplně jiná záležitost. Jak se každý může přesvědčit na jeho stránkách, jedná se o společný projekt několika amatérskch filmových společností. V našem příspěvku, jehož návrh vznikal v jedné příjemné hospůdce na Pankráci, jsem se zhostil role jednoho opravdu velmi zlého člověka, co neváhá použít neobvykle drastických prostředků pro ukojení svých potřeb.. Více neprozradím.. A jak je u Taranisu zvykem, točilo se opět převážně v noci.

Na stránkách spolku jsi označen jako "pomocná tvůrčí entita". Co přesně to znamená a jaké kroky už jsi učinil? Jak vůbec vidíš svou budoucnost s Taranis Filmem? Očekávání, přání, plány do budoucna…

No..Já si myslím, že každý dobrý tvůrce k sobě potřebuje i dobrý tým, aby mohl odvést dobrou práci. To je zatím pole, na kterém se v současné době vidím. Přeci jenom, jsem ještě docela zelenáč, a tak hlavně sbírám zkušenosti, učím se, snažím se přemýšlet a pomáhat s prací na filmech, které Taranis dělá. V blízké budoucnosti však již hodláme realizovat jeden můj projekt s pracovním názvem Ztracená. Měl by to být takový civilní snímek o životě, a co se může stát..vím že to zní hrozně kýčovitě, ale nerad bych zabíhal do nějakých detailů, scénář se teprve tvoří. Martin také nedávno přišel s jedním kratším filmem, který se mi osobně velmi líbí, tak uvidíme. Tvůrčí potenciál v Taranisu rozhodně je a chuť do práce taky. Osobně bych si přál, abychom se neustále vyvíjeli, šli kupředu, k tomu umění dělat dobrý filmy, který maj koule, který chytnou diváka do příběhu a držet ho tam tak, že vlastně nic jiného nevnímá..

Takovou hlavní vůdčí osobou spolku Taranis Film je Martin Doležal, režisér, jak se ti s ním spolupracuje na tvůrčí úrovni? Jaké jsou mezi vámi rozdíly v pohledu na věc? Příležitosti pro tvůrčí střety a jiná úskalí již určitě nastaly.

Jak jsem již řekl, Martin je zajímavý člověk. Kolem filmu se pohybuje už dlouho a něco v něm rozhodně je. Spolupráce s ním je docela zajímavá, protože na některé věci máme třeba naprosto stejný názor, ale někde se zase třeba úplně rozcházíme a je třeba hledat kompromisy nebo se snažit více porozumět myšlence. Martin třeba rozhodně prosazuje české názvy a český jazyk, což mi sice nevadí, ale sem tam bych se té angličtině nebránil. Jinak si myslím, že se v tvůrčí oblasti dokážeme vždy dohodnout, a to je hlavní. Oba chceme, aby to na plátně co nejlépe fungovalo. To znamená vývoj. Také je pravda, že jeho zkušenosti jsou mnohem větší než moje, takže chápu, že někde vidí dál než já. Největší neshody v současnosti máme v nefilmařské oblasti a týkají se designu našich webových stránek. Tam, zdá se, máme trochu odlišné vize, ale je předčasné dělat nějaké závěry, protože celá renovace je teprve v počátku. Na place se podle mě musíme více zaměřit na minimalizaci časových prodlev. Ale to je jiná kapitola..

Říkal jsi, že se snažíš sbírat zkušenosti, co si myslíš, že ti právě filmařina na takovéhle úrovni přinese? Jaké pro takto nabyté zkušenosti předpokládáš uplatnění?

Jedno čínské přísloví říká, najdi si práci, co tě baví, ať nemusíš celý život pracovat. Mě práce v Taranisu baví a i do budoucna jistě vím, že bych se rád podílel na točení filmů. Člověk by se měl pořád učit. Chtěl bych dělat věci, které mi přijdou zajímavé a něco člověku říkají. Problém dnešní doby je v tom, že každej něco říká, a nikdo nikoho vlastně neposlouchá. Najít v té změti hlasů ten dobrý je těžké a taky kdo vlastně rozhoduje o tom, který je dobrý.. Potom je důležitý, co si tedy myslím já, a když se náhodou stane, že můj názor bude sdílet i víc lidí, tak to je super! Jakmile se domluvíte a posloucháte navzájem, tak všichni vyhrávají. To se při dělání filmu musí člověk naučit (vztah vy-divák) a hodí se to naprosto jistě i do života. Je to ale trnitá cesta.

Filmová tvorba je zdlouhavá záležitost a zahrnuje velké množství jednotlivý fází, od psaní scénáře, přípravy, po natáčení a závěrečnou postprodukci. Jaká z těch částí ti přijde nejpřínosnější, kterou si nejvíc užíváš… a kterou bys měl naopak rád co nejrychleji za sebou?

No nejvíc mě baví zcela jistě natáčení. Scénář a námět je věc krásná, ale velmi ošidná, protože to člověk prostě musí mít fakt v sobě (fantazie), a pak to ještě musí umět napsat (umění). Já jsem člověk, co má většinou dost zataženo, ale sem tam se skrze mraky něco dostane, a to si myslím není špatný. No a postprodukce je většinou docela dřina, taky se toho člověk musí hodně naučit aby výsledek stál za to. Na druhou stranu je to fáze, kde se všechno dává dohromady, tam se té vaší vizi dává konkrétní podoba. Mnoho režisérů dokonce říká, že třeba střihačův názor je pro film zcela zásadní, protože je to první člověk, co vaší práci vidí tak jak jí vy chcete a jeho reakce může leccos naznačovat. Musíte rozhodně umět ovládat hodně systémů a programů a to chce čas a vůli. To, se přiznám, ještě neumím. Dost náročná je v našich podmínkách taky příprava a produkční část, protože všechno jde z našich kapes a všichni lidi jsou kamarádi, co si s náma většinou kazí svůj volný víkend:-) Nejrychleji bych měl za sebou vždy ty momenty, kdy se nedaří, a je celkem jedno co..

Na závěr, doslechl jsem se, že ti na place schází především větší zastoupení něžného pohlaví, ať už ve štábu, tak v hereckém obsazení. Co bys vzkázal a jak bys nalákal místní čtenářky, aby přispěly ke změně tohoto nepříznivého stavu?

No, tak z rozhovoru je podle mě naprosto zřejmé, že jsme skupina naprosto výjimečných osobností, takže předpokládám, že se to v brzké době vyřeší samo.. A takové detaily jako jsou obsah bankovních kont, garáží a objem kalhot v rozkroku netřeba zmiňovat.

Děkuji za rozhovor.