Ztvárnil jednu z ústředních postav filmu Stíny Abadanu, stal se plnohodnotným druhem vojína Arahose ve stejnojmenném seriálu, prototyp drsného hláškujícího vojáka - Jakub "Levi" Hruška. Přinášíme Vám první a jedinečný rozhovor s touto rodící se hvězdou neprofesionálního stříbrného plátna.

Ahoj Jakube, blíží se velká premiéra filmu Stíny Abadanu, během zdlouhavého natáčení jsi ztvárnil i spolubojovníka vojína Arahose ve stejnojmenném seriálu… co tě vůbec přivedlo k herectví? Jak se změnil Tvůj pohled na účinkování v neprofesionálních filmech za ty měsíce a roky? Určitě už jsi hodně zakusil.

Nu, začal bych trošku ze široka. K herectví vůbec mě přivedly filmy o třech mušketýrech, když mi bylo šest. V té době jsem začal velmi toužit učit se šermovat, což mě nakonec přivedlo do literárně dramatického kroužku v žižkovské ZUŠ, kde jsem doufal, že se šermovat bude. V kroužku jsem nakonec vydržel celou základní školu, velmi mě bavil, a dokonce jsem i zvažoval, že si podám přihlášku na Konzervatoř. Nakonec z toho však kvůli mé lenosti sešlo.

Střední škola pak pro mě znamenala určitou odmlku, nicméně, když začaly v naší airsoftové jednotce prosakovat informace o plánování natáčení Stínů Abadanu, pocítil jsem, že mi herectví jako takové vlastně velice chybí. Neváhal jsem tedy, a systémem úplatků a protislužeb prosadil své jméno do obsazení filmu. Od té doby jsem byl, co se amatérského hraní týče, poměrně činný (většinou ve Stínech Abadanu). Tento směr nakonec vyvrcholil nabídkou šéfů Taranis Filmu, zda bych nechtěl rozšířit jejich tvůrčí kádr. Vzhledem k mému hladu po funkcích pro mě neexistovala jiná možnost, než tuto nabídku přijmout.

Co se týče mého pohledu na amatérské účinkování, nezměnilo se, myslím, takřka nic, jen jsem si na začátku myslel, že natáčení půjdou svižně a ona svižně obvykle nejdou :-)

Podle mých informací jsi se probojoval do jedné z ústředních rolí Stínů Abadanu až na poslední chvíli. Původně jsi byl obsazen od role vojína Tommyho, který se ale nakonec také poměrně zviditelnil. Jak se to vůbec seběhlo, a jak jsi svou roli přijal, co jsi jí přinesl a co přinesla Tobě?

Podle určitého settingu měl být Tommy archetyp "drsňák", nicméně nakonec, ani nevím proč, jsem byl přeobsazen do role Ricka. Tudíž se "drsňák" stal z Ricka. To byla každopádně velká výzva, protože já osobně si jako drsňák nepřipadám, měla to být tedy zkouška mých hereckých dovedností. To, že jsem přeobsazením dostal pro svou roli více prostoru mě velmi potěšilo, nicméně jsem pak s otevřenými ústy sledoval, jak, dle původního scénáře, nevýrazný Tommy na sebe strhává stále více a více pozornosti kamery. Budiž to však jeho představiteli ke cti :-)

Své roli jsem především přinesl mou krásnou tvář, můj jasný hlas a můj velký talent :-)

Role mi zatím mnoho nepřinesla, nicméně věřím, že po premiéře to budou zástupy fanynek, pytle peněz a nabídky zahraničních filmových studií :-)

Tak to nepochybně. Každopádně už je konečně dotočeno, zůstaly jen vzpomínky a jistě i zkušenosti. Byla to náročná cesta? Jak jsi nakonec s výsledkem spokojený?

Nu, zas tak náročné mi to nepřišlo, samozřejmě, že občas byla na natáčení, hlavně těch nočních, dost cítit únava, ale nikdy to snad nebylo natolik kritické, aby to nešlo vydržet.

Konečně výsledky naší práce nás teprve čekají, ale musím říct, že dosud jsem spokojeny nadmíru, jak s natočeným materiálem, tak i s průběhem samotného natáčeni, které obvykle bylo dost zábavné a člověk si užil spoustu legrace.

Poodejděme teď od těch serióznějších otázek. Co takhle nějaké historky z natáčení? Mýty, fámy, skandály? Čím bys uspokojil bulvárněji naladěnou část čtenářů?

Oj, tak to mně takhle hned vážně nic moc nenapadá, otřepané historky o tom, jak si režisér s asistentem režie v jednom kuse vjížděli do vlasů a řvali na sebe někdy i celé hodiny, asi moc čtenářů nezaujmou.

Co se mýtů a fám týče, mohu být sdílnější. Moje zpravodajské kanály ke mně dopravily velmi zajímavou informaci o tom, že se chystá parodie snímku Stíny Abadanu. O tom, kdo za tím stojí a v jaké formě tato chystaná parodie spatří světlo světa, hovoří mé zdroje pouze nejasně. Jisté je prý však, že by měla být zveřejněna těsně po premiéře zmiňovaného filmu.

Tak to už autoři přijdou o prvenství. V posledním článku jsme psali o parodii FAPU, která si vzala za cíl i Stíny Abadanu. Tam se tvůrci spokojili jen s kusými informacemi o filmu.

WOW! To jsem musel přehlédnout.

Kromě účinkování ve Stínech Abadanu jsi ztvárnil také jednu z hlavních postav v seriálu Vojín Arahos. Jak se díváš na tenhle projekt?

Toho, že jsem byl k projektu Vojín Arahos přizván, si nesmírně vážím. Jsem přímo okouzlen tím, jak se tento projekt sám od sebe vyvíjí a uchvacuje mě spontánnost a nenáročnost jeho tvorby. Dle mého je v tomto "seriálu" ukryto mnoho případného tvůrčího potenciálu a je pouze na nás, zda ho v budoucnu dokážeme využít.

Co se týče obou natočených dílů, tak myslím, že sklidily slušný ohlas a poměrně přívětivé přijetí publikem, což mi činí velkou radost, protože je to opravdu fajn pocit, když za mnou přijde nějaký známý a říká, že vždycky, když si chce zlepšit náladu, pustí si "Vojnu a Fazole". Člověku tohle dává pocit, že ty filmy netočí pro nic za nic, ale že jejich prostřednictvím může na diváka něco přenést.

Pouze mám výtku, co se názvu týče, teď, s náležitým odstupem, by mi přišlo mnohem lepší, kdyby se projekt jmenoval například "Pozdravy z fronty", protože "Vojín Arahos" je jednak dost zavádějící a druhak celkem samoúčelné, nicméně kolega Arahos nechce o změně názvu ani slyšet. Asi si tím musí něco dokazovat, že se podle něj jmenuje série... :-/

Tak to jsi mi přímo zodpověděl další připravenou otázku. Ten pocit nespravedlnosti musí být ubíjející. Neuvažoval jsi o tom, že bys bokem rozjel sérii Vojín Levi?

Popravdě, neuvažoval, protože mně o nějakou iluzi slávy opravdu nejde, já se to snažím dělat pro diváka a zatím jsem utvrzován v tom, že to dělám dobře. Je to skvělý pocit sedět s kolegou Arahosem v hospodě, když najednou přijde fanoušek a řekne mi, že se mu fakt líbilo, jak jsem hrál v tom filmu. Pak mu představím kolegu Arahose a on se jenom zeptá "Ara-Kdo?". To, myslím, hovoří za vše :-)

Pokud postavíme vedle sebe Vojína Arahose a Stíny Abadanu, diváci zřejmě po Vojínovi vkládají do Stínů Abadanu hodně nadějí. Nicméně dějově i situováním se tyhle projekty poměrně dost liší. Na co by se měli diváci připravit?

Dle mého názoru nelze obsah těchto projektů nijak srovnávat.

Vojín má formu krátkých, vypointovaných scének, kdežto řádově delší Stíny už musí mít nějaký děj a nějaké postavy, které jsou, dalo by se říci, nosnějšího charakteru, které diváka tím dějem nějak provedou. Vojáci ve Vojínovi jsou prostě nějací dva "anonymní" vojáci. Je samozřejmé, že vzájemně mezi nimi musí být naznačen určitý vztah, ale ten může spočívat jenom v tom, že voják "B" podá vojákovi "A" pánev s jídlem. Stíny Abadanu jsou v tomto jiné. Jednak staví primárně na příběhu, ale ten by byl bez určitým způsobem vyprofilovaných postav děsivě fádní. Bylo třeba dát těm vojákům více osobnosti, aby nenudili. Jak se nám to povedlo, či nepovedlo, posoudí nejspíš až diváci v kině, nicméně osobně mám pocit, že jsme se snažili vtisknout našim postavám osobnost tak, jak jsme uměli nejlépe.

Tvá herecká kariéra je každopádně na vzestupu. Jaký je vůbec Tvůj herecký vzor a jaká Tvá vysněná role?

Co se hereckých vzorů týče, nikdy jsem nad tím takhle nepřemýšlel a snad žádné ani nemám, nicméně moji nejoblíbenější zahraniční herci jsou Bruce Willis, Eddie Murphy a Erdogan Atalay, mezi mojí soukromou tuzemskou špičku patří Miroslav Táborský, Marek Vašut a Ondřej Vetchý. U héreček se soustředím na jiné věci, než je jejich herecký talent, tudíž dámskou hitparádu raději vynechám, protože je to o něčem trochu jiném :-).

O vyloženě vysněné herecké roli jsem také příliš nepřemýšlel, nicméně bych ji shrnul do archetypu "drsný kladný hrdina v jednom kuse chrlící drsné hlášky, který po mnoha útrapách porazí zlého padoucha". Je to klišé, vím, ale líbí se mi to :-).

Co bys na závěr poradil začínajícím hercům? Nějaké finty, varování… životní moudro nebo rada do života i pro ostatní určitě neuškodí.

Inu, to je těžká věc. Já sám se stále považuji za začínajícího amatérského herce, tak mi příliš nepřísluší rozdávat rozumy. Nicméně, pokusím se shrnout určitý kód, dle kterého se řídím a který mi na křivolakých cestách života nejednou pomohl.

Jděte za svými sny.

Neperte se (více než jednou) v restauraci McDonalds.

Nevolte komunistické strany.

Neřiďte pod vlivem alkoholu.

Důrazně odmítejte snahy Íránu o jaderný program.

Doufám, že si z toho začínající amatérští herci, a nejen oni, vezmou náležité ponaučení. Svět pak bude mnohem krásnější místo.

Díky za rozhovor.